Dálnice D1 u Prahy

Dálnice D1 byla projektována v rámci dálniční sítě tehdejší ČSSR jako spojení Prahy s Brnem a dále se Slovenskem. Od zprovoznení svého prvního úseku Praha – Mirošovice dne 12. července 1971 zde však zastupuje i budoucí dálnici D3 směrem na České Budějovice. Nenechme se zmýlit opticky malým provozem na historických snímcích. Na tehdejších 12 000 a později i 15 000 vozidel za 24 hod (což pro silnici již znamená naprosté zahlcení) dálnice s dostatečnou rezervou stačila.

Uvedení do provozu kompletního dálničního tahu Praha – Brno – Bratislava dne 8. listopadu 1980 představovalo kvalitativní skok v úrovni silniční dopravy, pozadu však zůstala vybavenost dálnice obslužnými zařízeními. V celém úseku Praha – Brno byly vybudovány 3 velké odpočívky, z nichž pouze 2 byly vybaveny čerpací stanicí pohonných hmot. Jednou z nich byla odpočívka Újezd u Průhonic. Dnes skýtá dálnice D1 v úrovni vybavenosti obslužnými zařízeními komfort na evropské úrovni ve velké hustotě benzinových stanic včetně příslušenství. I nejstarší dálniční odpočívka – Újezd u Průhonic – rozšířila své služby k nepoznání.

Polistopadové změny ekonomického pojetí způsobily prudký nárůst dopravní intenzity. Na prvním úseku dálnice D1 byl v roce 1990 v průměrný den naměřen průjezd něco přes 20 000 vozidel denně v obou směrech, nyní je to již 100 000 vozidel. Výstavba dálnice D3 je bohužel stále ještě otázkou dlouhodobějšího časového horizontu. Bylo tedy rozhodnuto řešit zkapacitnění úseku Praha – Mirošovice rozšířením na šestipruh. Vzhledem k tomu, že tento úsek byl z důvodu využití původní dálniční výstavby vybudován ve specifickém šířkovém uspořádání 28,5 m, bylo možné splnit požadavek na nezvětšení záboru půdy. V některých úsecích to bylo vyřešeno poměrně složitými technickými opatřeními. Rozšiřování proběhlo po etapách mezi lety 1996 – 1999.